Jste na deváté pozici se ziskem dvaceti bodů. Jak jste s podzimní částí sezony spokojený?

Před posledním zápasem jsem si říkal, že pokud ho vyhrajeme, tak budeme moct říct, že nejsme nespokojeni. Utkání jsme však výsledkově nezvládli, a proto převládá nespokojenost s bodovým ziskem. Na začátku soutěže bychom však postavení i bodový zisk asi brali. A to především z důvodu situace, která nastala u nás v letním období.

Přišel jste k mužstvu v létě, kdy jste řešili odchody čtyř hráčů základní sestavy. Asi to pro vás bylo hodně složité období...

Ano, překvapilo mě rozhodnutí zmíněných hráčů. Po mém červnovém nástupu jsem si zmíněné hráče zavolal a mluvil s nimi o fungování mužstva. Nikdo o odchodu neřekl ani slovo, takže jsem byl velmi rozezlen, kdy hráči po prvním týdnu od nás odešli. Hráči nás dostali do velmi nekomfortní situace, kterou bylo velmi komplikované řešit. A to většina údajně tvrdila, že Polaban mají rádi. Co mě ještě více překvapilo, tak cílové destinace, kam hráči odešli. Pravděpodobně jim kluby vytvořily takové podmínky, kterým nešlo odolat. Funkcionáři oddílů, kam hráči odešli, dokonce hovořili o profesionálních smlouvách při vyjednávání o přestupu.

Štace na Polabanu je vaše první v dospělém fotbale. Jak jste si zvykl?

Já bych trochu poupravil, že jde o první štaci. Když jsem hrál za Jíkev, tak jsem ji dvě sezony vedl jako hrající trenér a mohl jsem si tak vyzkoušet práci s dospělými hráči. A kdo sleduje naši soupisku, tak ví, že naše mužstvo je spíše juniorské než dospělácké. Proto bylo pro mě docela jednoduché si zvyknout. Trénuji mladé hráče, kteří mají velký potenciál se zlepšovat. To mě na trénování baví. Nevím, jestli bych dokázal, nebo jestli by mě naplňovalo trénovat zkušené dospělé mužstvo.

Pracujete s hodně mladým kádrem. Udělal tým nějaký pokrok od vašeho příchodu?

To by měli posoudit asi jiní, ale co jsem mohl vidět v zápasech a co jsem mohl číst v komentářích od trenérů, tak si myslím, že jsme udělali dobrou práci, a to jak ve zlepšení jednotlivců, tak v souhře celého mužstva. Samozřejmě máme ještě velké možnosti ke zlepšení. K tomu by nám měla pomoct zimní příprava. Větší pokrok očekávám však na jaře. V zimě si vyzkoušíme i druhé rozestavení, které bychom mohli praktikovat v situacích, kdy se nám v zápasech nedaří.

Byli jste celkem úspěšní na soupeřových hřištích, kde jste získali polovinu bodů, tedy deset. S tím jste spokojený?

Já jsem vždy spokojený s tím, když se nám daří hra, která přinese bodový výsledek a nepřemýšlím, jestli to bylo doma nebo venku. Nám se daří hlavně na hřištích soupeřů, která mají velká hřiště a my na nich můžeme rozvinout potenciál našeho mužstva. Pro soupeře je těžké bránit naše mužstvo na větším prostoru.

Je hlavně potřeba vyhrávat doma. Tam jste ale dost bodů poztráceli. A to je pro vás určitě velký problém, že?

U nás není problém, jestli jsme hráli doma nebo venku. Naším největším problémem jsou individuální chyby jednotlivých hráčů a neproměňování jasných šancí. Přiznám se, že jsem mnohdy nechápal, z čeho lze také obdržet branku či jak branku nedat. Tolik laciných branek jsem s mužstvy neobdržel za několik sezon najednou, co tady za půl roku. Naším jednoznačným cílem do budoucna je se vyvarovat těchto chyb. Reálně jsme mohli mít daleko více bodů a být do třetího místa. Částečně můžeme chyby přikládat tomu, že je naše mužstvo opravdu velmi mladé.  

O co nebo o koho jste se mohli opřít v nejtěžších chvílích?

Nejtěžší chvíle přišla skutečně na začátku soutěže a přípravného období. Ocenil bych celé mužstvo, jak se se složitou situací vyrovnalo. Jak jsem uvedl již dříve, tak nám možná odchod hráčů v kabině pomohl. Nedokážu to však objektivně posoudit. Cítím také podporu vedení a oceňuji práci pro mužstvo od Petra Kukly. Nesmím zapomenout na „žraloka“ Davida Poklopa, kterému tak doma říkáme, protože skvěle vede naše nejmenší děti v Polabanu, včetně naší nejmenší ratolesti Viktorky.  

Co vás během sezony nejvíce potěšilo a co naopak nejvíce zklamalo?

Potěšilo mě, jak mužstvo rychle zvládlo způsob hry, který chci praktikovat. Aktivní a zábavný pro všechny, jak pro hráče, tak pro fanoušky. Nechceme čekat na vlastní polovině na chybu soupeře. Chceme mít hru pod kontrolou. Zklamaly mě laciné chyby a to, že jsme nedokázali přilákat více fanoušků na náš stadion. Jsme relativně velké město s pěkným stadionem, který by mohl být daleko více zaplněn.

Najdete ještě něco, z čeho jste nebyl nadšený?

Interně mě zklamaly věci, které jsme museli řešit v průběhu sezony. A týkaly se fungování našeho mužstva. Na těchto věcech chceme v zimě zapracovat, abychom je nemuseli v budoucnu opět řešit.    

Největším zklamáním bylo pro mě zjištění toho, že jsem si bláhově myslel, že se vrátil fotbal k tomu, že o výsledku budou rozhodovat hráči na hřišti. Jak bláhový a hloupý jsem byl. Půl roku v dospělém fotbalu, v šesté lize, jsem chvílemi nevěřil tomu, k čemu se některá mužstva uchylují. Pravděpodobně jsem pracovně deformovaný, ale občas mi připadalo, že některým aktérům utkání chybí kulturní a společenské zvyky a obyčeje. Některým jednotlivcům bych doporučil, aby svou práci pro klub nasměrovali lepším směrem, jako je například rozvoj mládeže či zlepšení infrastruktury stadionu, třeba rekonstrukce kabiny pro hostující tým. Tak jak se o to snažíme v Polabanu Nymburk.

Bude se kádr mužstva v zimní přestávce hodně měnit? Máte vytipované případné posily?

Hodně se měnit určitě nebude, ale všichni, co se okolo mužstva pohybujeme, tak víme, že potřebujeme dva až čtyři hráče, kteří by nám zvýšili konkurenci a zkušenost. Vytipované hráče máme, ale víme, že to není jednoduchý proces. Určitě nechceme jít cestou „vzdálených“ dojíždějících fotbalistů, to určitě není cesta, kterou bychom se chtěli ubírat. Chceme hrát s fotbalisty z Nymburka a přilehlého okolí.

Chcete něco vzkázat fanouškům?

Na závěr bych rád všem čtenářům, fanouškům, hráčům a funkcionářům popřál šťastné Vánoce a co nejlepší nový rok.

(převzato z Nymburského deníku)