Až dosud trénoval pouze mládežnické celky, v létě přišel na Polaban Nymburk, aby vedl A mužstvo v krajské I.A třídě. Na startu to měl hodně těžké, hned čtyři hráči základní sestavy se rozhodli pro změnu dresu. Fotbalový trenér Vít Caudr dokonce zapochyboval, zda udělal dobře, když tým přebral. Nyní je jeho družina v poklidném středu tabulky, naposledy celkem jasně vyhrála 4:1 nad béčkem Kosmonos a připsala si tak páté vítězství v sezoně. Kouč Caudr je Osobností Deníku.

Polaban dosáhl na páté vítězství, jenže to je pro kouče málo. „Spokojeni rozhodně být nemůžeme. Žádný soupeř nás herně nepřehrál a ztráty bodů přišly po selhání našich hráčů v proměňování brankových příležitostí. Začalo to v Bousově a pokračuje to i nadále,“ ohlédl se zpět Vít Caudr.

K dispozici má v Nymburce hodně mladý kádr, ale na to je zvyklý. Dosud trénoval jen mládežnické týmy. „Práci si, dá se říci, užívám. Jsem tady moc spokojený. Trénuji mladé kluky, kteří se výkonnostně posouvají. A to mi jako trenérovi dělá největší radost. Kolektiv mužstva a kolektiv trenérů na Polabanu je super. S určitými negativy postupně pracuji a věřím, že nejpozději v zimě je odstraníme. Nechci však být konkrétní. Pro mě je velké plus úspora času. Na hřiště to mám pomalým tempem deset minut, takže oproti minulým letům mám více času pro sebe a moji rodinu,“ podotkl pedagog Základní školy Tyršova v Nymburce, který jezdil trénovat několik posledních sezon na pražský Meteor.

Když přišel do Nymburka, musel s vedením řešit odchody několika hráčů, navíc základních stavebních kamenů mužstva. Nebylo to snadné období. „Přiznám se, že jsem chvíli zapochyboval, zda jsem udělal dobře, protože je nezvyklé, když vám před sezonou odejdou čtyři hráči základní sestavy. V přípravě jsem však již viděl, že tu jsou šikovní kluci, kteří budou moci odchozí hráče nahradit. To se také stalo. Troufnu si říci, že nám možná jejich odchod vlastně pomohl. Ale nedokáži to přesně posoudit, vloni jsem tu nebyl a s odchozími hráči jsem neměl možnost pracovat,“ popsal počáteční peripetie muž, který fandí Polabanu Nymburk a dobrému fotbalu, jako dítě byl Bohemák.

Mužstvu se celkem daří, je v klidném středu tabulky. Ale jako zadostiučinění to nevnímá. „Zadostiučinění určitě necítím. Odchozí hráči se tak rozhodli, nemám jim to za zlé. A jak jsem řekl, jsem přesvědčený o tom, že bychom měli být v tabulce výše. Řekl bych, že se nám daří asi herně, což potvrzují i komentáře trenérů mužstev, se kterými jsme se setkali. Bohužel se nám nedaří hru přenést ve větší bodové zisky. Je to však někdy těžké, většina mužstev se proti nám uchýlí na vlastní polovinu a my musíme nalézat řešení k překonání hlubokého bloku. Což je vždy složitější,“ přidal fotbalový kouč.

Osobně má za sebou minulost ve Slavii Praha nebo v Bohemce. „Tak to už je tedy pravěk. V Bohemce jsem strávil pěkné tři roky. Jen do U19 si vybrala Bohemka Míru Milera a já raději odešel. Na Slavii si vzpomínám tak, že jsem měl dva dny uvolnění ze školy a mohl jsem místo školy jezdit na tréninky. Bohužel jsem plnil v juniorce jen roli náhradníka a po půl roce jsem se rozhodl vrátit se do mého mateřského klubu Tempo Praha. Tam jsem měl možnost pravidelně hrát. Bylo také fajn si jako student přivydělat nějakou kačku za něco, co jsem dělal rád,“ zavzpomínal na mladá léta třiačtyřicetiletý odchovanec Tempa Praha, který si pochutná na všem, co je dobré a nemusí to sám připravovat.

Jako hráč prošel několik pražských klubů, nebo třeba Říčany či Jíkev. Kde se mu dařilo nebo líbilo nejvíce? „Těžko říci. Hrozně moc mě mrzí, že jsem se po úspěšné sezoně ve Spartě Krč ve třetí lize zranil a nemohl jsem absolvovat přípravu. Na konci přípravy klub musel přivést druhého brankáře a já musel na lavičku a ta se mi nikdy nelíbila. Měl jsem dobrou výkonnost i formu a mohl jsem se nadále posouvat. Pak už jsem šel soutěžemi níž. Dal jsem přednost trénování a chytání bylo na vedlejší koleji. Co bych mohl zmínit tak postup s Meteorem do divize, kdy jsem půl roku nedostal branku a byl jsem vyhlášen Pražským deníkem nejlepším pražským brankářem z hlediska množství vychytaných nul. Když jsem šel trénovat do Kolína, tak jsem praštil s hraním na tři roky. Pak mě oslovily Říčany a opět mě hraní chytlo. Závěr kariéry jsem zažil v Jíkvi. Poznal jsem venkovský fotbal, který má svá specifika, ale je vlastně moc fajn,“ popsal svoji kariéru bývalý gólman, jenž také prozradil, co považuje za svůj největší úspěch. „To je dobrá otázka. Můj největší úspěch a štěstí je moje rodina. Mám zdravé tři děti a hodnou manželku. Za trenérský úspěch považuji výchovu hráčů, kteří jsou dneska v mládežnických akademiích nebo reprezentacích. Z hlediska výkonu mohu zmínit, že jsem měl v Meteoru možnost vést mužstvo sedm let v žákovské lize a vždy se nám podařilo klub v této prestižní soutěži udržet,“ řekl.

Vždycky trénoval jen mládežnické celky, nyní vede mužstvo dospělých. Jaké jsou podle něj hlavní rozdíly v trénování těchto kategorií? „V osobnostech jednotlivých hráčů. V mládeži máte možnost, myslím, působit hodně na osobnost jednotlivých hráčů a částečně ji formovat. U dospělých se s osobností snažíte v co nejlepší možné míře vyjít a najít s ní společnou řeč. Samozřejmě je to složitější s přípravou z hlediska toho, že dospělý hráč živí rodinu a nemá tolik času na fotbal,“ dodal Vít Caudr. (převzato z Nymburského deníku)